VELIKONOČNÍ TURNAJ DAČICE

 

Zima uběhla rychle, jako motorka po D1, a už tu byl první turnaj, na který se letos gang rozhodl dojet vyplenit hospody, haly a jiné místa. Základní stavební kameny sestavy byly známé již dlouho dopředu, ale finální podoba se ladila na poslední chvíli. Pietro byl zaneprázdněn studiem a Macho avizoval již dostatečně dlouho před začátkem, že tentokrát vynechá, ale ke konci týdne byl připraven v případě nouze zaskočit. Pověřený manager Štěpa však sehnal akvizici z vedlejší dílny Lukáše Bauera (neplést se slavnějším lyžařem). V pátek 2.5. tak odjížděla sestava: Lukáš – Boban, Máslo – Cami, Pavel, Petr, Kulišťák a po vlastní trase uháněl Roman. Na dva zápasy si šel zaběhat i přítel (spáč) Camiho sestry. Po obědě se spustil šílený déšť a pečlivě naleštěné stroje musely zůstat v garážích. Bylo k nevíře, že ač obvykle je s auty problém, tentokrát 8 hráčů dorazilo pěti auty. Jediný, kdo měl s autem problém byl automobilkou zaměstnaný Roman, který si tak užil výlet vlakem a první zápas nestihl.

 

Ten gangstři sehráli s favority turnaje Pohodou. Nabušený tým však zaskočili od první minuty a rychle se ujali vedení. Po celý zápas si Jinej level udržoval náskok, který výborně hrající Pohoda nemohla stáhnout. To se jí povedlo až ke konci utkání, kdy kvůli zlomené holi musel jít střídat Máslo a Pohoda využila chvilkové přesily. Po zápase dorazil žíznivý Roman, který potkal své kumpány akorát u pípy, kde oddychovali po těžkém zápase. Boban začal rozhlašovat, že má v kufru sud, který koupil na vlastní náklady a věnuje ho gangu, nezapomněl však na svoji klasickou výhružku: „Ale jestli mě naserete, tak to vyleju do pole, vy kreteni…“ K sudu se však ještě vrátíme, protože zda v něm bylo pivo, to se za celý víkend nikdo nedozvěděl. Na druhý zápas čekal Jinej level tým Myčoken, což je seskupení bývalých hráčů Znojma a okolí, pravidelný účastník Open game, zkrátka tým, který budí respekt. Kdo je však na hřišti králem se ukazovalo od prvních minut. Gang tahal za nitky zápasu od první minuty a nic na tom nezměnil ani povedený gól týmu Myčoken. Výhra 3:1 ani nevyjádřila herní převahu gangu. Nicméně nutno dodat, že i soupeř měl gólovky, které však zastavila obrana, nebo vynikající Lukáš. „Co bude kurva s tím sudem,“ ozývalo se z kabiny gangu po zápase, neboť 80% týmu chytala žízeň a malovali si v hlavě večírek velkých rozměrů. Boban však hrál vysokou hru a říkal, že bude lepší nechat vše na sobotu, neboť po posledním zápase budeme mít málo času. Jeho argument zněl rozumně a tak se gang jal pít pivo od místní ruskočesképrapodivné ženy, která roztáčela pivní kola přímo v hale. Na poslední zápas čekal motorkáře místní výběr v celku silné sestavě, Dream vidláci tým. Zápas byl vyrovnaný, gang víc držel míč, gól si však dlouho nemohl připsat ani jeden z týmů. A tak ke smůle (nebo snad štěstí?) gangu padl jediný gól z konce utkání, který rozhodl o výhře vidláků. Motorkáři, zkušení to již pánové, však věděli, že z prvního místa ve skupině se turnaj nevyhrává a z prohry si nic nedělali. Zato vidláci, světa neznalí, se radovali z toho, jak krásně zvládli první hrací den, ve kterém neztratili ani bod. Po zápase se celý florbalový svět, který Dačice navštívil, chystal do místního klubu. Máslo, jenž pít nemůže, odjel k prarodičům, Kulišťák měl rozlučku s kmenovým týmem a Cami s Lukášem měli nějaké věci k řešení v Jemnici. Osamocená čtyřka Pavel, Petr, Roman a pivní baron Boban tak zůstala sama na pospas dačickým nástrahám. V klubu zaujala taktiku vyčkávací. Brali panáky, které zde byly za hubičku, po třech a s nimi usedali v hospodě, kde byl klid a mohli zde řešit své problémy a chystat se na zteč. A taky zde byl gyros. Když nám to oznámil Petr, jednomu z členů se radostí roztočily pejzy. Gang popíjel drinky, pojídal gyros s párky v rohlíku a sděloval si vtipné historky. Pro životní rady sem občas zavítali mladí obdivovatelé gangu z Krabice Crew, které Boban po desáté návštěvě uzemnil slovy: „Běžte už do prdele.“ Všichni pochopili, že to je signál k tomu, aby se zvedli a šli shlédnout čerstvé maso na parketu. Motorkářům ale nějak nešly nohy a tak z tance nic nebylo. Ženy zde nebyly povolné, pokud však nepočítám jednu zbloudilou florbalistku, která využila lokality blízko hranic s Rakouskem a na automobilové hrátky si nabalila mladého rakušáka. Ten jí však doslova vytřel zrak. S prázdnými peněženkami se gang odebral kolem 3 hodiny ranní na kutě. Spali v místním katolickém domě, kde se nacházela i menší knihovnička. „Konečně pořádná poezie,“ nezapřel v sobě Roman intelektuála při pohledu na Bajky a předčítal před spaním kolegům Liška a vrána, kde bláhová vrána upustila sýr pro mazanou lišku.

 

Vstávačka tentokrát vyšla na výbornou. První match čekál motorkáře až v 13:20 a tak měli dostatečný čas na přípravu. Po vydatném spánku zašli na oběd a poté zamířili do haly. Na úvod sobotního hracího dne narazili na mladé, leč šikovné hráče z Dačic. Zápas však musel být pro oko diváka šílená nuda. Proto tam asi také téměř žádní nebyli. Jinej level tlačil co to šlo, ale víc než 2:1 z toho nevyždímal. Výhra se ale počítá, a tak se po zápase zase začal probírat tajemnu sud, který Boban schovával v kufru. „Je to speciál od Krušovic, potřebujeme jen prodlužku, ale to chcete načnout teď? Dyť budeme hrát večer vyřazovací zápas,“ dráždil chutě a nervy ostatních Božidar. A tak se zase museli motorkáři spokojit s točeným pivkem od místní lady. Jakmile se přiblížila čtrnáctá hodina, dostavil se motogang znovu na palubovku. Zde je čekalo klání s mladým týmem Krabice crew, který obhajoval stříbrné medaile. V čele tohoto týmu stál Štefan Furdan, bývalý hráč Snipers Třebíč, který pro své bouřlivé období opustil reprezentační tým. Zápas byla jednostranná písnička. Gang držel otěže pěvně v rukou jako Boban včerejší gyros a výsledek 4:0 naprosto odpovídal převaze motorkářů. Po zápase nezbývalo než s pivkem v ruce fandit proti týmu Pohoda. V případě výhry Pohody o maximálně 2 góly mohli slavit přímý postup do čtvrtfinále a co hlavní, mohli začít pít okamžitě. Při výhře Pohody o 3 góly a více by skončil Jinej level na místě třetím a musel by tak naskočit v 21:30!!! do předkola proti Synům výčepu. Co čert nechtěl, tým Pohoda v posledních třech minutách vstřelil 3 góly a poslal gangstry do předkola. Nasraní hráči se tak odebraly do místní pizzerie, kde ochutnávač Boban dělal srovnání s lagunou a zároveň dával lekce ostatním, jak se nenechat „ojebat“ v restauraci a reklamovat špatné jídlo. „Ty vole, mi dovezli pizzu z laguny a proste ty rajčata, byly jen na jedné půlce. Tak sem tam zavolal, co to jako má znamenat. Oni že se tak Hawai dělá. Dementi.Nebo tuhle sem dostal 1000 v poukazech do KFC. Sem si objednal Grander a oni, že v tom není cibule, tak jako říkám, že ok. Ale druhej den mi to dá znova a řekne, že v tom není cibule zas. Tak jako říkám, že prostě bych si to třeba bez cibule nedal, ať mi dá mail na šéfa…“ Ostatní sledovali s otevřenou pusou zkušenosti Bobana, který by mohl s Vaňkem a Pohlreichem chodit po restauracích. K poslednímu zápasu naskočili motorkáři proti Synům výčepu. Byla to ostuda florbalu. Gang vyhrál 7:1 a to se ještě třetinu zápasu stálo, protože opilé trosky naproti padali přes mantinel a podobně. Petr Štěpánek ani nehrál, neboť si opět poranil kotník a musel být při pohledu na zápas rád. S radostí uvítal gang závěrečný hvizd, s nechutí si podali ruce s hňupama a odešli se chystat na druhé kolo diskotékové jízdy. Tu nastartovali opět v poklidném salónku, kde popíjeli vodku s kolou po litrech. Že ze sudu bude hovno tušili již všichni a hryzala jim v hlavě myšlenka, jestli v něm vůbec Boban měl pivo a nebo jen bluffoval a vozil po Vysočině prázdný sud s chlazením. Kolem jedné rozrazil Roman dveře od diskotéky a cesta k parketu tak byla volná. Cámálka mazaně zaujal pozice v blízkosti pražských holek, které zaujal jeho mladický vzhled a trsal ve stylu borce: duc, duc, stačí… Kulišťák znechuceně pozoroval špindíru z **** a s opovržením odešel na kutě dřív, než DJ stačil zahrát české hity. Ostatní stáli s plnými nábojnicemi (rozuměj rukama s vodkami) pod podiem a ladnými pohyby vábili ženy. Poté co Dj zahrál Tři slova od Leoše, hymnu gangu, začali se motorkáři odebírat do svého provizorního sídla. Jen Roman se ještě pozdržel, neboť koketoval s mladou maminkou na baru.

 

Nedělní rána bývají zrádná. Ve florbalovém čtvrtfinále především. Co bylo ve skupině, nemusí platit v play off a naopak. Gang o tom ví své. Ne však vidláci, kteří s blbými kecy o vítezství ve skupině tancovali na parketu. Když však motorkáři dojeli k hale, viděli, jak se jednomu z nich valí po slaměném klobouku slza. Gang vytasil inštrumenty z vaků, zavázal tkanici u bot a postavil se v pěti hráčích na palubovku. Lukáš mazal do brány a na střídačce tak zůstal jediný muž. Sedm statečných mělo sehrát zápas s pravděpodobně druhým největším favoritem turnaje výběrem z Hradce Králové vystupující pod názvem Růžoví pežotci (Pohoda, ti největší, vinou špatného managementu Hanáka nedošli na zápas a vypadli kontumačně). Zápas byl vyrovnaný a pro diváka nesmírně napínavý. Gang hrozil smrtícími útoky, kdežto Hradečáci hráli zkušeně s rozvahou, kde vousatec dirigoval jejich rozehrávku. První slovo řekl gang, když Macálka nahrával Kulišťákovi a ten se nemýlil. Vyrovnáno však bylo v cuku letu. Vousatec vystřelil nad nohu a zeď v bráně Lukáš poprvé kapituloval. První polovina skončila 1:1 a motorkáři byli rádi, že je přestávka. Inu hrát v šesti není žádný med. Na 2:1 do prázdné zvyšoval pro pežotky jejich nejlepší střelec a nad gangem se začaly stahovat mračna. Ale poblijón Cami, který ač silně nevyspán, předváděl velké věci. Po úvodní asistenci vstřelil i svůj první gól a bylo srovnáno. Avšak po necelé minutě bylo opět vedení na straně hradečáků . Do konce zápasu však stále zbývalo 6 minut a to je ve florbale moře času. A taky že ano. Cami nabídl gólovou nahrávku Pavlovi, který jimi a ženami málo kdy pohrdne a nebyl pro něj problém srovnat na 3:3. Macálka, jenž chytl gólovou slinu, nedlouho po něm skóroval znovu, když už se mu nepovedlo skórovat na diskotéce a strhl vedení opět na stranu motorkářů. Zbývaly 3 minuty do konce utkání a gang se stáhl do obrané ulity. Hradečáci bušili na nebeskou bránu, ale přes obranu neprošlo nic. Co ano, to chytl pohotový Lukáš. Ani hra v šesti jim nepomohla, protože Camálka ukořistil míček na půlce a střelou do prázdné dokonal svůj hattrick a s osobním skóre 3+2 tak vyhrál gangstrům čtvrtfinále. Vyhrát čtvrtfinále? To tu ještě nikdy nebylo a tak si toho pocitu užívali motorkáři do sytosti. V semifinále je čekal opět Myčoken, který zprznili již ve skupině. A opět hrál gang prim. Lukáš Mátl ukázal, že i na lavičce Boleslavi může vyrůst ve velkého hráče a svými kousky přiváděl halu v úžas. Pravděpodobně nejhezčí gól padl po jeho parádě, kdy za bránou vystřihl fintu, která zamotala hlavu obránci, Romanovi přistál míček přesně na holi a nebyl už pro něj problém skórovat. Rozdíl 4:0 mluvil za vše. Soupeř sportovně pogratuloval, uznal sílu gangu a chystal se na boj o bronz. Motorkáři vyladili u limonády sílu a těšili se na souboj o zlato. Ten sehráli s dosud neporaženým týmem Pacovští honzíci, což byla směska Pelhřimova a okolí. I přesto, že hráli dobře, těžili hlavně s dobrého losu. Ve finále bylo vidět, kdo je tady motokrálem. Gang jezdil po palubovce jako Yamaha po okruhu a i přes brzké vedení soupeře držel trumfy ve svých rukou. Máslo dělal ze soupeřů stojany, Boban ve stylu „see you later alligator“ prokličkovával hřiště jako had a Pavel sázel góly jako zahradník růže. Výhra 6:2 tak byla pečeť za úspěšným turnajem. Gang navlékl medaile, posbíral individuální ocenění, vyfotil fotky, někteří se i vysprchovali a nasedl do svých aut, aby odjel domů. Samozřejmě s údajně plným sudem v kufru. Roman, jakožto zastupující protektor (Buml drandí route 66 v USA), popadl pohár, naskočil k panu Vránovi do auta a ujížděl vstříc Kolínu. Jak ohodnotit výkon motorkářů? Snad leda gifem: https://imgflip.com/gif/7zu2f Konečně je pohár v  dobrých rukou.... A je tomu dobře.

Hornet's Cup 2013

 

18. červenec byl pro většinu lidí nádherným slunným letním dnem. Ne však pro motorkáře z Jiného levelu. Cca kolem druhé hodiny odpolední se dozvěděli od Jiřího Pazderky (alias Dinosaura) tu tragickou zprávu o jeho motorce. Jeho přítelkyně Linda si vyjela na tradiční odpolední projížďku a v jedné velkomeziříčské šikaně nezvládla řízení a jeho Čopr xtream byl na odpis. Tolik na úvod, abych vysvětlil, proč jsme nemohli dorazit na našich tradičních motorkách a museli povolat do stavu pohotovosti auta. Svoji káru bral právě „osiřelý“ Jiřka, brněnskou bandu kočíroval Koča, svojí troškou do mlýna přispěl Kulišťák se svojí oktávkou a jako zachránce vyladil čtvrté auto na poslední chvíli Pietro.

 

V pátek jsme si zahráli na, pro nás neobvyklou, hru – dojeď si, jak chceš. Gang jezdí zásadně pospolu, pro Hornet's Cup jsme však udělali výjimku. Už v 6:45 stepoval na třebíčském autobusovém nádraží Roman, který čekal na bolestína Pavla, aby mohli spolu dojet do Velkého Meziříčí za Jiřkou. Když už nedočkavý řidič startoval svůj autobus, vytočil Roman Pavla, aby zjistil, zda se již blíží k nádraží. První věta do telefonu: „No, to je teda pěkně v hajzlu,“ potvrdila Romanovi jeho černé myšlenky a tak odjel autobusem sám, s tím že nechá Pavla vyspat a Jiří ho nabere až v Brně. V 11:00 již čekal Jiřka s Romanem u brněnského mcdonaldu na Pietra, který vezl Štěpu, Bobana a ospalého Pavla (proti této zastávce měl Jiří velké výhrady, protože žluté M jako značka fastfoodu působí na Bobana jako rudý šátek na býka). V 11:20 dorazil červený kabriolet a kouř vycházející z auta značil, že trávy bude dostatek. Boban vyskočil z auta, letmo pozdravil a utíkal na záchod. Všem však bylo jasný, o co tady jde. A taky že ano. Papírová taška nadutá hranolky a bigmacem se vyjímala v Bobanových tlapách, když opouštěl „záchody“. Se smíchem tedy obě auta ujížděla Brnu a všichni se těšili na parádní zážitek. Jiří volil rychlejší cestu po dálnici, Pietro, velký milovník přírody, jel hezčí, nicméně delší trasou. Díky menšímu erroru u Olomouce a vydatnému obědu Jiřkovy posádky však obě auta dorazila do rožnovského campu stejně. Rychle se ubytovali a kopli do sebe pivo, aby měli pro Koču výmluvu, proč nemohli vyřešit registraci týmů. Ani ne do hodinky dorazili zbývající členové gangu, přičemž hlavně u Kulišťáka byl brzký čas příjezdu překvapením, neboť měl ve svém středu Bumla, který ještě ráno musel do práce. Ten však s vidinou turnaje, piva a dalších radovánek rozvezl poštu v takovém čase, že o zaměstnanci července je předem rozhodnuto. Macho, Pietro – Koča, Míra, Boban, Buml – Roman, Kulišťák, Štěpa, Pavel, Cami a Jiřka. To byla konečná sestava gangu, která přijela vyplenit malebné moravské městečko. Jakým stylem se bude tento turnaj hrát, naznačily první hodiny. Na první zápas dorazili motorkáři podnapilí a jejich hra měla příliš chyb, aby s ní mohl být kapitán, manager, bijec a biceps týmu Buml spokojen. Ostravský MVIL, loni hrající první ligu, byl nad motorkářské síly a uštědřil gangu porážku 5:2. Druhý zápas už střízlivější Jinej level předvedl jinou písničku a v exhibičním tempu vypráskal Vsetín 8:0. Vysoká výhra zlepšila gangu náladu, a tak bylo v hospodě veselo. Boban vyladil svoji trávu (podle jeho slov nejlepší v Třebíči, avšak koupená v Náměšti) do macatých jointů a půlka týmu v čele s Romanem nevěděla, která bije. Po půlnoci zavelel Buml k ataku místní diskotéky a to je přesně to, na co tlupa slyší. Natěšený Macálka, který celé měsíce spřádal plány o drancování lokálního podniku, však nebyl dovnitř vůbec vpuštěn. Místní rozvědka zapracovala na jedničku a pod záminkou mladistvého vzhledu byl ponechán svému osudu před dveřmi diskotéky. Na truc celému světu se tedy opil alespoň na ulici sám. Když ho pak totálně zpitého vezl taxikář do campu, neměl na zaplacení a dal tedy do zástavy svůj mobil. Do chatky se dostal ve stylu Harryho Houdiniho, protože bez klíčů zdolal zamčené dveře. Zbytek motorkářů si užíval zábavy v podniku. Buml odrážel pohledy místních slečen, které byly levnější než rohlíky v akci, Koča naopak hledal sličné dívky, ale úspěch výjimečně nesklidil. Roman seděl na židli a hodinu koukal před sebe nevěda o světě. Pavel, Boban a Jiřka utráceli svoje love za drinky a zbytek dělal od každého trochu. Když už zábava vázla a jediná zajímavá podívaná byla na Báru ze Slovenska, jak čistí jazykem mandle nějakému klukovi, odjela většina gangu do campu. Pietro, Buml a Roman se ještě zastavili na benzince pro něco k snědku. Místní milfka za kasou čekajíc na Johnyho byla mírně rozčarovaná z jeho nepřítomnosti, avšak Bumlova mužná hruď se jí také zamlouvala. Buml však jako zkušený motorkář věděl, že tohle se nesluší, aby Johnymu přebíral zboží a snažil se z toho aspoň vytřískat nějakej ten chlast. Postarší dáma však nabízela pouze slivovici. Když na Bumlovu otázku, zda nemá rum, byla odpověď negativní, kontroval Buml větou: „Komu smrdí rum, tomu smrdí práce.“ Zcela zcestná odpověď, která byla naprosto mimo mísu, dávala jasně najevo, že toho pro dnešní den bylo dost a trojice nešťastníků se odebrala k chatkám, kde hlasité chrápání naznačovalo, že většina spoluhráčů již spí. Ti, co ještě dělali dobré jméno Jinému levelu ve městě, dorazili nedlouho po nich.

 

Sobotní ráno začalo v motorkářském statku číslo H-22 asi nejvýznamější a nejcenější radou při které ukápl slzu i spící, vylití, a zhulený Pavel, se slovy Romane pokud chceš tu v*m*danou **** sbalit přestan o ní mluvit a zační do ni valit. Po chvíli ticha se začal psát další den motorkářského gangu...

Všichni měli nastavený budík za 5 minut 12, takže stihnout první zápas byl nadliský úkol, asi jako nejmenovaný hráč a sex s nejmenovanou osobou. Tímto článkem bych chtěl poděkovat Turnajovému Taxikáři, který nás stihl ve stylu express dopravit na zápas, sice pozdě ale jak už víte z Pána Prstenů tak čaroděj a motorkáři nechohodí pozdě ale prostě chodí kdy se jim zachce. Vyjímku tvoří Pavel, který nechodí nikam, takže tým motorkářu se musel ráno při zápase obejít bez pizzamena.

Alkoholový dýchánek udělal své, a tak se na zápas odcházelo v jedenácti. Nabroušenej taxikář nejdřív nechtěl vzít 11 gangstrů do auta pro 9, ale manager a hlavně security v jedné osobě - Buml - sjednal klid a celý tým byl v mžiku na svých místech. Rozjařený Jinej level celou cestu sliboval taxikáři jeho čestné místo v gangu a podobné nesmysly, bylo však vidět, že ho to zajímá stejně jako Pavla ranní zápas.  Kdo však byl totálně v prdeli, byl Macálka. K údivu všech svoji kouzelnickou noční show nezakončil blicím představením a ještě větší ohlasy získal za to, že se probudil s mobilem i přesto, že byl v noci vyměněn taxikářovi za jeho služby. Zápas s Beavers byl asi to nejhorší, co po florbalové stránce nabídl Hornets Cup. Roman několikrát netrefil stoprocentní šanci, Míra utápěl talent v útoku, Kulišťák mířil všude jen ne do brány, Jiřka běhal naprázdno, Boban mazal jak vazelína a ani extraligové zkušenosti Koči nebyly nic platné. Jediné, co se povedlo, bylo Pietrovo postavení brány. Spousta tyček a také jeho zákroky zachránily pověst gangu. A tak jediný, kdo nakonec musel ukončit trápení na obou stranách, byl Luke, Cami, Poblijón, král včerejšího večera před diskotékou chcete-li. Projel do samostatného úniku jako ještěrka a v pádu se štěstím zakončil. O svém gólu se podle všeho dozvěděl až po zápase, protože dle očitých svědků byl při zápase zcela mimo. Jinej level tak zakončil skupinu na druhém místě, které měl koneckonců jisté již po včerejší výhře a mohl se tak chystat na předkolo play-off proti týmu Koupelny s.r.o. Dopoledne bylo výtečné. Buml měl přednášky na spoustu zajímavých témat. Nejdříve ostatní poučil, na které místa mířit ve rvačkách, dále ostatní zaujal svými historkami s policisty, uspávačkami a také nezapomněl nejmladším členům gangu Romanovi s Pietrem vysvětlit, jak se to dělá s tzv. mrtvolkami na baru. V poledne se všichni posilnili jídlem, Boban i dvojitým a přišla na řadu dovednostní soutěž shot and save. Nejdříve k nejhorší dvojici. Pavel ještě v alkoholovém deliriu odjezdil svých deset nájezdů, z nichž však skóroval pouze třikrát. Což je na vícemistra z Brna žalostně málo. Outsider v bráně Roman nebyl o moc více úspěšnější, pustil šest gólů. Nicméně nutno dodat, že proti němu stál pozdější vítěz a semifinalista soutěže. To Koča s Machem byli úspěšnější. Podařilo se jim postoupit ze skupiny a dostat se i přes předkolo play-off. Bohužel první kolo play-off bylo pro tuto zkušenou dvojici konečná. Pietro se Štěpou postoupili jako vítězové skupin rovnou do prvního kola play-off. Soupeřem jim byla dvojice neznámých nazdárků hrající extraligu. Jediná kaňka na jejich výkonu je zatmění mozku Petra, když při vlastním matchballu vystřelil pouze do plastrónu. Samozřejmě všude rozhlašoval, že to bylo o kousek a podobně, všichni ale viděli, že Binder má na břichu důlek od jeho rány a že ke gólu chybělo asi tolik, jako Bobanovi k slibovanému váhovému úbytku od začátku prázdnin. V 18:00 k nám přistoupil místní ogar s větou: „Nevíte, kde je takovej tým, máme s nima hrát, má takovej divnej název.“ Na jejich hrudi se dmul nápis Koupelny s.r.o. První, co proletělo gangu hlavou, byla myšlenka, co je vlastně divnej název, zda Jinej level, nebo Koupelny. Jejich inteligence však prozradila, že to bude zápas tzv. easy snack. A taky že jo, motorkáři po hřišti jezdili jako po D1, Pavel ukazoval, že ranní odpočinek bylo přesně to, co potřebuje. Jiřka slovenskými střelami překonával brankáře jako na běžícím pásu. Kulišťák přemohl smůlu, Boban párkrát projel hřištěm jako by mu bylo 16 a měl o 25 kg míň. Prohra 8:4 byla pro instalatéry z koupelen ještě mírná. Buml mohutnými loky oslavoval a ostatní se připravovali na večerní osmifinále. Z 48 se dostal Jinej level již mezi nejlepších 16. Zde je čekal soupeř z kategorie favoritů. Domácí tým Rožnov tuto sezónu postoupil do první ligy a i zde chtěl urvat jednu z medailí. Zápas probíhal ve velkém tempu, rožnovští hráči hrající na tři lajny měli sil na rozdávání a napadli hodně vysoko. Motorkářům se však pro tento turnaj sešly hvězdy do správného postavení a předváděli výborný florbal. Po přesilovkovém gólu gang prohrával 1:0. He(pr)cíř Buml na lavičce burcoval jako zkušený král gangu, a tak se Jinej level nevzdával. Na jedna jedna srovnával přesnou střelou člen prvního útoku. (Jiřka nebo Cami) a nedlouho po nich poslal skrz obranné pásmo finální nahrávku Pavel a pro Kulištinského už nebyl problém zasunout. Gang držel trumfy a čas ubíhal. Nutno dodat, že velice pomalu. Pavel předváděl jeden ze svých nejlepších výkonů a občasné opilecké výkřiky z diváků značily, že ho Hrubý z Vítkovic bedlivě sleduje. Zhruba 6 minut ke konci sklouzl míček, jinak vítečně hrajícímu Bobanovi z jeho mastné čepele a domácí borec měl snadný úkol. Stav byl opět vyrovnaný a do konce utkání už se nic zajímavého nestalo. Oba týmy dohrávali na samostnatné nájezdy. Do nich byli nominováni všichni tři soutěžící shot and save. První jeli však domácí. Pietro si s nimi poradil s lehkostí sobě vlastní. Pavel na straně gangu nepředvedl nic světoborného a byl vychytán. Na druhou sérii poslali oba týmy to nejhorší, co mohli, nebo aspoň tak to vypadalo. Jak Štěpa, tak soupeřovic chlapec nedali. Poslední série byla infarktová. Nejdříve rožnovský útočník překonal Pietra, ale jeho střelu zastavila tyč. K poslednímu nájezdu se nachystal motorkář bez nervů Koča. A udělal to přesně tak, jako to motorkáři na svých cestách dělají s ženami. Zkrátka brankáře totálně vym*dal. Jeho rychlé ruce pendlovali brankovištěm a následně pověsil míček pod víko. Gang propadl v radost, zatímco domácím zůstaly oči pro pláč. Zatímco šťastný gang se sprchoval, Pavel vedl rozhovor s již zmíněným Hrubým, hráčem Vítkovic. Sliboval hory doly, aby Pavel dojel na jejich trénink. Pizzař Pavel však v tu chvíli přemýšlel nad vychlazenou skleničkou vodky, a proto jen zasněně kýval na vše, co mu podivín z extraligy říkal. Co si však o debatě myslí prozradil okamžitě poté, co Hrubý odešel. Jiří se ptá: „Pojedeš do tý Ostravy?“ Načež mu Pavel odpovídá: „Ne, kde je ta vodka, v kolik jdeme do akce?“ Mezitím hladový Buml zařizoval místní pizzu, protože po celodenním hraní všem vyhládlo. Boban si dal naivně půlku s Pavlem jen proto, aby mu pak ujídal z té jeho. Jakmile gang doplnil šťávu a hodil se do stavu opilosti, odešla půlka na diskotéku. Ta druhá popíjela v campu. Buml zde měl ještě debatu s místními bijci, kteří si měřili IQ na místním boxovacím pytli. Boban jdoucí kolem dostal strach, že dostane do rypáku a začal mlet nějaké nesmysly o tom, že máme lepšího bouchače a že by je porazil. Tím vydráždil místní hlupáky mlátící do pytle a ti se okamžitě jali hledat toho obávaného bouchače. Buml si však vychutnával pivko a na nějakou konfrontaci neměl vůbec náladu. Mezitím na diskotéce bylo mrtvo, gang popíjel a debatoval. Jediný, kdo měl rozjařené očka, byl Cami. Jelikož předchozí den strávil v pozici tzv. na bezdomovce – to znamená na chodníku před diskotékou. Jelikož zde nebylo do čeho (koho) píchnout, rozhodli se motorkáři jít brzo na kutě. Však je taky na druhý den čekalo čtvrtfinále s Flash týmem. Místní sešlost kolem zrzka z Floridy, hokejového reprezentanta Tomáše Fleischmanna.

 

Když sluníčko vykouklo v neděli na svět, v motorkářském statku se začalo vstávat. Narozdíl od předchozího rána byla hodnota promile alkoholu v krvi na nízkých číslech. Všichni byli natěšení na zápas, hrdina předchozího klání Pavel dokonce vstal bez větších obtíží. Buml pronesl předzápasovou motivační řeč, za kterou by se nemusel stydět ani sám Franta Straka, tým sborově zařval pokřik „NEBREČ KUNDO“ a šlo se na věc. První minuty naznačovaly, že to bude procházka růžovým sadem, v motorkářském slangu - projížďka po route sixty six. Pavlova letka obstřelovala bránu Flash týmu a jejích kralevic sídlící v bráně nechytil ani kus. Ani druhá lajna experience Jakuba Holasa s hostujícím Romanem něměla problémy se usadit na soupeřovic půlce. Za stavu 3:0 se však zápas otočil o 180°. Gólman se rozchytal a Fleischmannova družina se nadechla k obratu. Na první gól ještě rychle odpověděl Kulišťák, ale stav 4:1 zcela ukolébal motorkářský gang. Do přestávky stihl Flash tým stáhnout náskok na 4:2 a krátce po začátku druhé poloviny otočit výsledek. Pavel ještě vytáhl svůj kousek a srovnal na 5:5, ale to bylo ze strany Jinýho levelu všechno. Ani ne do minuty zvyšoval Flash tým na konečných 5:6 a svoji výhru si pohlídal. I přesto, že Jinej level smolně vypadl, byl to z jeho strany výborný turnaj. Mohlo by se zdát, že zde článek končí, to ale neznáte motorkáře! Po tradičním vypadnutí z turnaje přichází na řadu Pavlovo závěrečné chlastání. Začal vodkami na baru a až do odjezdu se nezastavil. Zdatně mu sekundoval Boban. Kolem šestnácté vodky začala Bobana hoint mlsná a tak byly koblížky na baru předem odsouzeny k záhubě. Když dojídal první koblihu, chtěla servírka mermomocí prodat i tu druhou, poslední, která čekala na Bobanovi tlapy. Boban okamžitě zaprotestoval a s výrazem, jestli se nezbláznila, pravil: „Slečno, další už nechci, držím dietu.“ Servírka zadržela smích a suchým tónem odpověděla: „Jo, je to vidět.“ Ožralý Pavel propukl v smích a aby se uklidnil, dal si jedno kolečko kolem haly. Kolem druhé hodiny jako první šlápl do koní Jiří. Měl cestu ještě do Žiliny, kde vyzvedával přítelkyni. Před finálovým zápasem sešlápl pedál také Kulišťák, který naložil zlatou Inču a společně s ním jela odkrajovat závěrečné kilometry také brněnská větev Jiného levelu, která přibalila do auta ožralý pytel neschopný mluvit – Bobana. Nudné finále tak sledovala poslední čtveřice Roman, Pietro a bratři Štěpánkové. Při vyhlašování All stars turnaje se halou rozlehlo jméno Pavel Štěpánek. Málokdo věřil, že kulhající, ožralá troska, která se minutu belhala na palubovku, ještě včera motala hlavy obráncům. Pavel se snažil, aby na něm nebylo poznat, že právě finišuje s 26 vodkou, ale stačilo, aby otevřel hubu na Jendřišáka a Rožnovem se linul takový alkoholový odér, že místní starousedlící začali přemýšlet, zda se neobnovil dříve zavřený lihovar. Zbytku gangu se podařilo dostat Pavla do auta, Pietro zažehl motory a se slovy „jeď, jeď, jeď“ opouštěl jeho kabriolet Rožnov. Po celou cestu bylo v autě ticho. Pavel spal, Petr naštěstí taky a Roman byl natolik unaven, že i jemu už na slova nezbyly síly.  

 

 

 

 

OPEN GAME 2013

 

Na letošní open game dojízděli po většinou po vlastní ose. Co čert nechtěl, většina týmu měla svoje stroje v servisech, Roman zapomnel Harley v Praze a Kulišťák dal přednost káře se čtyřmi koly. Takže opět bez motorek. Ve středu večer se již tradičně odehrává zajímavá soutěž shot and save, kde jsme i pro letošek měli své zastoupení. Od pizzy si odskočil Pavel, aby vyšpinil půlku Brna a sekundanta v bráně mu dělal Bresty. Po vyhulení několika jointů se Pavlovi zjevovali takové nájezdové kombinace, že se nikdo nemohl divit jeho úspěsnosti zakončení. Gólman Bresty těžil z kouřové mlhy po Pavlovi, přes kterou střelci neviděli nic. Krásné druhé místo byla výborná předzvěst pro tento kvalitní turnaj. Půlka sestavy se v Kočově sluji scházela již ve středu večer, aby za mohutných pokřiků povzbuzovala svoje kolegy. Ve čtvrtek ráno doplnil gang Roman. Skrz překročenou rychlost na D1 měl vyřizování v Praze a proto dorazil později. Z nočního rabování v Třebíči dorazili také později Štěpa, Máslo a hokejbalová posila Roman Jeřábek. Rezidenci u Koči opustil Pavel, který musel do práce. Budík ho nevzbudil, úspěšnější byl až telefonát objednávající jednu XXL pizzu, někam na Polanku, na jméno Rašeta. Tým Motorkáři N.K. (nebreč kundo) byl teda komplet. Tvrdošínského Macha vystřídal Bresty, obrana tvrdila muziku v tomto složení: Král gangu Koča, přicmrndávač Míra, který se objevil po více než roce a poslední do party kuchař a propagant teorie „méně vody, více másla“ Vinco ze Žiliny. Útočná síla byla neskutečná. Roman, Štěpa, Roman Jeřábek a Kulišťák s Máslem budili strach. Na vše přísně dohlížel a poznámky si psal Macho. Jako první překážka se gangu postavil tým Droždín. Výhra 6:2 naznačila, že tento tým se s nikým a ničím nesere. Akvizice z vedlejší dílny Roman zámožný Jeřábek se uvedla skvěle. Kanadské body 2+2 naznačily, že bez sošky pro nejlepšího střelce se domů vracet nebude. Druhej zápas gang rozebral mladé cucáky z Českých Budějovic 6:0 a mohl spokojeně dojít do tzv. Arény lásky, kde byl ubytován a nasávat motorkářský likér vodku s džusem. Když ředitel Roman usoudil, že je gang dostatečně opit (protože s alkoholem rostou svaly), zavelel k odchodu. Při pochodu na non stop u školy, se nám lidi klidili z cesty, protože štěpova černá kožená bunda jasně naznačovala, že tady se budou dít jiný věci. Se slovy: „Tak jsme tady,“ rozrazil Roman zámožný dveře a Koča jen na nejbližšího caparta suše uhodil: „Uhni skrčku.“ Barmanka, znajíc video motorkářů, na povel: „Tak nám něco nalej“ okamžitě rozlila třesoucí se rukou 10 panáků a gang se pustil do pití s vervou. Noc probíhala v poklidu, když tu si najednou Roman rozpomenul na demolici baru ve videu a chtěl se svým hrdinům vyrovnat. Okamžitě popadl bič (kus klacku) a začal trestat nosný sloup baru. Odvážná barmanka zásáhla právě v čas, kdy do totální zkázy zcházela zhruba sekunda a bič mu z ruky vyrvala. Když začali docházet peníze, vytrestali motorkáři místní forbes a kalilo se dál. O zábavu se starala vtipná dvojice. Jakýsi blonďatý florbalista z Třebíče procházel barem s ženou tmavšího vzhledu, která by si na Romanově stupnici ( o té bude řeči později) vysloužila dvojku. Když už motorkáři usoudili, že se blíží ráno, a non stop zavíral, vydali se zpět do Kočovi sluje, aby dospali ztracené hodiny. Namakaný Štěpa se snažil utišit chrápajícího Romana svými pěstmi a fackami, ale marná práce, chrápalo se dál.

 

Kolem oběda se vstávalo a jelo se na další zápas. Tentokrát tým inženýrů. Podnapilý gang se nemohl trefit do černého, ale nakonec je silou vůle porazili 3:1 a mohli tak slavit třetí vítězství. Půlka gangu odešla spat, druhá půlka spěchala do výborné restaurace na oběd. Macho si objednal šafránové risotto a očekával bombu, jakou svět nevidel. A k jeho údivu ju opravdu neviděl, protože nezkušený číšní zprasil objednávku a risotto skončilo v rukou nenasytného ogara u vedlejšího stolu. A tak hladový Macho odjel do Arény lásky se dojet rohlíkem a zbytek smečky odcházel na poslední zápas ve skupině v rozladěné náladě. Poslední zapas byl už za přítomnosti Milfhuntera Johnyho, který se vrátil z pražského Mature milf festu, aby nabráné zkušenosti zúročil v Brně. Naopak odjet musel Máslo. Měl soustředění v Mladé Boleslavy a tak nasedl na pravidelnou linku a nechal se unášet noční tmou, aby dorazil včas. Zápas motorkáři nesportovně vypustili, protože s vidinou lehčího losu chtěli zakončit skupinu na druhém místě. Páteční večer bývá divoký. Proto se gang zpil jejich levným likérem, v non stopu vyladil alkoholovou míru na jedničku a odjel rabovat na florbalovou párty. Že je zde již vyrabováno naznačovaly rozbité obličeje hráčů Panthers Praha. A tak si motorkáři posedali k baru a vedli zajímavé debaty. Johny marně hledajíc starší maso se chopil sličné pražačky a pracoval na ní celou noc. Většina motorkářů nakonec skončila opět na nonstopu, kde nádherná barmanka vyhodila Romana s Johnym s tím, že se zavírá v 6 hodin. Osamělá dvojice tedy koupila na sekeru litr vína a šla do Kočovi sluje na kutě.

 

V sobotním play off čekala motorkáře rezerva Hattricku. Sedmičlená sestava držela krok po 25 minut zápasu, ale ke konci jim došla šťáva a museli se s turnajem rozloučit. K zhodnocení zápasu využila většina týmu blízkou pergolu s hospodou, kde se do hodiny nalili, rozloučili s Brestym a Zámožným a kalili dál. Při odchodu si stačili všimnou mladých jinochů, jak hrají fotbálek na bohunitském plácku. Johny zavětřil příležitost ohledně jejich maminek a tak gang vtrhl na dětské hřiště. První ránu kapitána si vzal na starosti mladý sedmiletý chlapec, který tvrdou sstřelou otočil Johnymu palec a bylo po zábavě. Kulišťák ještě rebelsky sestřelil osmiletou dívku ranou do hlavy, Macho s Romanem rozdali chlapcům pár rad ohledně žen a už motorkáři spěchali za Kočem a spol, aby sobotu zakončili tradiční večeří u Zelené kočky. Zde se parádně naprali, jen nešťastník Míra si svou prohrou v činčongu podepsal svůj ortel a musel si místo tataráku objednat plněné knedlíky. Poslední večer už na pořádný pitky není nálada. Letošek byl však menší vyjímkou. Štěpa chtěl ostatním dokázat, že je drsný gangsta a proto začal vykonávat sázku o 4 pivech za 20 minut, jen aby seznámil záchod s tatarákem. Když už se chystal gang do non stopu, zaslechl libivé tóny z nedaleké Oldies party. A na to nejvíc slyší Johny. Vtrhl do areálu, aby zde řádil jako černá ruka. Většina žen mu byla po vůli a ty které odložil, přebíral Macho a lákal je na hbitý jazyk do Arény lásky. Když už žádné ženy nezbyli, šlo se na non stop. Zde už motorkáři měli dojezt. Cucali poslední pivka a vedli intelektuální rozhovory s dívkama z Tvrdošína. Jen divoký Kulišťák měl prupovídky na Báru, ale byl okamžitě umlčen zbytkem gangu, protože Bára je naše dobra kamárdka a neznalý kulištinský ji pouze špatně odhadl. Když jedna z brečících slovenek na Johnyho otázku „Jseš v pohodě?“ ukázala fakáče, usoudili jsme, že je čas k odchodu. Naposled jsme se podívali na krásku za barem, rozloučili se s kamarádkami a odešli důstojně domů.

 

V neděli byl původně naplánován odjezd na brzké ráno, ale zbytek alkoholu v krvi našich řidičů byl proti a Roman seznamoval osazenstvo s jeho stupnicí 1-10, která všechny ostatní dosytosti bavila. Jediný, kdo si zachoval škleb na tváři byl Míra, který neunesl Romanovu 5ku. Když nastala pátá hodina, zažehly se motory a třebíčské SPZ mizely Brnu v dáli. Tak zase v ROŽNOVĚ. JEĎ JEĎ JEĎ

 

 

 

 

TS CUP 2013

Psal se 6. červen, když přišel ten památný okamžik, kdy se v brzkých ranních hodinách vydal motorkářský gang Jinej Level na svůj první letošní milník – mezinárodní slovenský turnaj TS CUP. Se slovy bosse motorkářů – Jeď, jeď, jeď – zažehl řidič týmu Boban motor u vypůjčené dodávky (na dlouhé cesty motorky zásadně nebereme) a osmičlenná posádka se vydala vstříc dalšímu rabování a násilnostem. Sestava byla následující: Řidič a obránce v jedné osobě Boban, který měl v plánu vystupovat pod pseudonymem FAT MESSI. Na předním sedadle seděl útočník a bijec týmu Jarda Dlabač. Prostřední řadu načínal slovenský fantom Jiří Pazderka, kterého jsme viděli opět po roce (a zase stačilo). V prostředku celého automobilu seděl ředitel a dirigent celé sestavy Roman. Po své levici měl to nejcennější co Jinej Level vlastní, poté co ztratil plachtu do brány, a to brankáře Macha. Zadní řada bratři Štěpánkové a novic Lukáš Macálka se starali o pravidelné přísuny alkoholu a bonga. Cami si naštěstí nezapomněl vzít kinedryl, takže o nějakém zvracení po cestě nemohla být řeč. Kéž by to tak platilo po celý turnaj. Cesta utíkala jako po másle. Všichni se s alkoholem bavili a autem létala spousta vtípků a gagů, povětšinou mířené na řidiče Bobana, který jediný střízlivý nesdílel výbornou náladu a nejednou vyhrožoval slovy: „Jo, vy čůráci, já to tady zastavím a vypiju flašku vodky, sem zvědavej jak se tam dostaneme.“ Co si o jeho slovech myslíme, vystihl nejlépe Pavel, podpalující již třetí bongo, který pronesl: „To určitě, radši řiď.“ Nicméně dodatečně musíme Bobanovi všichni poděkovat, protože řídit po celou cestu je těžký úděl. Kolem druhé se opilá dodávka dostavila do Tvrdošína. Polovina osazenstva se vyvalila z auta k nohám pana domácího, který zachoval serióznost a ubytoval osm trosek do tradičního baráčku, který Jinej Level používá jako své útočiště již po čtyři roky. Všichni toho po celé cestě měli plné zuby a někteří se proto šli na hodinku natáhnout před večerní pijatikou. Jediný Boban, žízniv po celé cestě se jal vzít první flašku, co uviděl a mohutnými loky doháněl to, co během rána zmeškal. Nebylo proto divu, že ke spánku ulehal první, za mumlání a smíchu Camiho, který sotva pletl jazykem a nebylo mu rozumět ani zbla. První večer alkohol tekl proudem, Roman seznámil spoluhráče s excelentní hrou Čing-čong, která poté byla terčem posměchu a řešili se také týmové dresy. Když už to vypadalo, že vynikající večer nemůže nic přinést a šlo se spát, přispěchal Cami se svou večerní One man show, kterou si připravoval dlouho dopředu. Za zvuků motorkářů blil z okna jak se sluší a patří a vysloužil si tak svoji vysněnou přezdívku Poblijon, kterou po zbytek turnaje hrdě nosil na zádech.

Na druhý den, měl gang nemálo času na patřičnou rekonvalescenci a měl také čas na přípravu dresů. Bobanův dres vtipně upraven Štěpou působil na jeho majitele jako rudý ručník na býka. Poté co jeho oblíbenou desítku Štěpa pozměnil na 100kg vzal si Boban na oplátku jeho dres do parády a snažil se z něj udělat teplouše. Nutno dodat, že neúspěšně. Za neustálého kreslení se Tvrdošínem rozléhaly skřeky jako například: „Já se zhulím a pak tě zabiju“ a podobně. Dostal však od Pavla špičku a ještě nějakou sladkost a dostatečný přísun cukrů jeho nervy uklidnil. K prvnímu mači nastoupil Jinej Level proti výběru NČ. Po studeném startu nažhavil motory a dvougólové manko úspěšně stáhl a připsal si výhru 5:3. Nutno dodat, že zaslouženou. Proti Jablunkovu to byl takřka totožný zápas. Opět úspěšně otočený vývoj a výhra 3:2. Páteční večer bývá většinou ve znamení alkoholu, drancování a chuligánství. Ne jinak tomu bylo i letos. Elitní výběr si v místním klubu vydobyl své postavení a servírka z lokální restaurace nám zobala z ruky. Nechybělo mnoho a začalo se natáčet pokračování Takhle žijou motorkáři. Minimálně Macho měl již kameru nachystanou.

V sobotu čekal Jinej Level zápas proti Vypä, ti byli snadným soustem pro motogang v čele s Pavlem, který je zesměšnil čtyřmi góly, a pohodové vítězství 4:3 na sebe nedalo dlouho čekat. O úrovni soupeřů svědčí svědectví Pavla po zápase: „Hej ty vole, já prostě běžím rovně a ty piče mi uhýbaj.“ Na zápas si tak mohl gang dovolit menší oddych, protože vítězství ve skupině již měli jisté. Prohra 1:5 již tedy nic neznamenala. Dokonce kasař Macho předvedl takovej kousek, že všichni přítomní koukali s otevřenou hubou. Vysoký nához přes celé hřiště měl na salámu, protože zkušeně věděl, že pátý gól nic neřeší. V sobotu se rabování nekonalo, pustý Tvrdošín vypleněn z předchozích dvou dnů již nic nenabízel a tak tým ulehl vcelku brzy k motorkářskému spánku.


Ráno, v ideální čas, se gangstři sešli na čtvrtfinálový match proti Konfliktní Ostravě. Zapomětlivý motorkáři zapomněli vyměnit po základní skupině olej ve svých mašinách a dobře šlapající stroj se zadřel po úvodním buly. Ihned od prvních minut tahal Jinej Level za kratší provaz a po špatném výkonu prohrál a turnaj tak pro něj skončil. Před cestou zpátky se ještě zdržel na hale, aby se podíval na semifinále a nestačil se divit svým očím. Absolutně nejhorší tým v celé motorkářské galaxii Dolní Kubín v čele s nervákem a florbalovým antitalentem s číslem 77 na zádech vyhrál své semifinále a následně i finále. S nechápajícím výrazem opouštěli smutní motorkáři malebný oravský kraj. Řidič Boban, tentokráte již klidnější, umně kočíroval stroj a vedl nás na Moravu jako zkušený harcovník s těžkostí tygra. Po cestě se celá sestava domluvila na celé letní sezóně, které turnaje vypleníme a kde všude ženy znásilníme. Pak nás Boban rozvezl po domovině a s příslibem hubnutí a s hvizdem zadních kol zmizel v dáli za obzorem.

Závěrem něco málo ke každému: Macho chvílema Kavka, chvílema zas kafka. Na servírku měl nachystány všechny finty, ale zavíračka mu vystavila stopku. Boban se prokázal jako kvalitní jezdec, gurmán a obránce - slalomář. Vtípky ostatních snášel vcelku v pohodě a rádi ho uvidíme v Rožnově. Přišel, viděl, poblil, tak by se dalo zhodnotit vystoupení nováčka Camiho. Roman se ukázal jako mastermind a organizátor týmu. Neměl ředitel na dresu pro nic za nic. Jiřímu se splnil jeden z jeho životních snů. Přesně jak si přál, dostal ve skupině Vypä a porazil je na lopatky. To mu ke spokojenosti stačí. Štěpovi se bohužel druhý zářez na pažbě nepovedl, ale co není, může být, léto stále nekončí. Jarda dobrý, říkala Miriam. Doufám, že nelhala. Doufám, že si Pavel tenhle článek přečte, mám totiž obavu, že si vůbec nic nepamatuje, jelikož bychom horkotěžko chvíli, kdy by nebyl vyhulenej jako paprika.

TS CUPU zdar, ladíme na OPEN GAME a HORNET's CUP