Hornet's Cup 2013

 

18. červenec byl pro většinu lidí nádherným slunným letním dnem. Ne však pro motorkáře z Jiného levelu. Cca kolem druhé hodiny odpolední se dozvěděli od Jiřího Pazderky (alias Dinosaura) tu tragickou zprávu o jeho motorce. Jeho přítelkyně Linda si vyjela na tradiční odpolední projížďku a v jedné velkomeziříčské šikaně nezvládla řízení a jeho Čopr xtream byl na odpis. Tolik na úvod, abych vysvětlil, proč jsme nemohli dorazit na našich tradičních motorkách a museli povolat do stavu pohotovosti auta. Svoji káru bral právě „osiřelý“ Jiřka, brněnskou bandu kočíroval Koča, svojí troškou do mlýna přispěl Kulišťák se svojí oktávkou a jako zachránce vyladil čtvrté auto na poslední chvíli Pietro.

 

V pátek jsme si zahráli na, pro nás neobvyklou, hru – dojeď si, jak chceš. Gang jezdí zásadně pospolu, pro Hornet's Cup jsme však udělali výjimku. Už v 6:45 stepoval na třebíčském autobusovém nádraží Roman, který čekal na bolestína Pavla, aby mohli spolu dojet do Velkého Meziříčí za Jiřkou. Když už nedočkavý řidič startoval svůj autobus, vytočil Roman Pavla, aby zjistil, zda se již blíží k nádraží. První věta do telefonu: „No, to je teda pěkně v hajzlu,“ potvrdila Romanovi jeho černé myšlenky a tak odjel autobusem sám, s tím že nechá Pavla vyspat a Jiří ho nabere až v Brně. V 11:00 již čekal Jiřka s Romanem u brněnského mcdonaldu na Pietra, který vezl Štěpu, Bobana a ospalého Pavla (proti této zastávce měl Jiří velké výhrady, protože žluté M jako značka fastfoodu působí na Bobana jako rudý šátek na býka). V 11:20 dorazil červený kabriolet a kouř vycházející z auta značil, že trávy bude dostatek. Boban vyskočil z auta, letmo pozdravil a utíkal na záchod. Všem však bylo jasný, o co tady jde. A taky že ano. Papírová taška nadutá hranolky a bigmacem se vyjímala v Bobanových tlapách, když opouštěl „záchody“. Se smíchem tedy obě auta ujížděla Brnu a všichni se těšili na parádní zážitek. Jiří volil rychlejší cestu po dálnici, Pietro, velký milovník přírody, jel hezčí, nicméně delší trasou. Díky menšímu erroru u Olomouce a vydatnému obědu Jiřkovy posádky však obě auta dorazila do rožnovského campu stejně. Rychle se ubytovali a kopli do sebe pivo, aby měli pro Koču výmluvu, proč nemohli vyřešit registraci týmů. Ani ne do hodinky dorazili zbývající členové gangu, přičemž hlavně u Kulišťáka byl brzký čas příjezdu překvapením, neboť měl ve svém středu Bumla, který ještě ráno musel do práce. Ten však s vidinou turnaje, piva a dalších radovánek rozvezl poštu v takovém čase, že o zaměstnanci července je předem rozhodnuto. Macho, Pietro – Koča, Míra, Boban, Buml – Roman, Kulišťák, Štěpa, Pavel, Cami a Jiřka. To byla konečná sestava gangu, která přijela vyplenit malebné moravské městečko. Jakým stylem se bude tento turnaj hrát, naznačily první hodiny. Na první zápas dorazili motorkáři podnapilí a jejich hra měla příliš chyb, aby s ní mohl být kapitán, manager, bijec a biceps týmu Buml spokojen. Ostravský MVIL, loni hrající první ligu, byl nad motorkářské síly a uštědřil gangu porážku 5:2. Druhý zápas už střízlivější Jinej level předvedl jinou písničku a v exhibičním tempu vypráskal Vsetín 8:0. Vysoká výhra zlepšila gangu náladu, a tak bylo v hospodě veselo. Boban vyladil svoji trávu (podle jeho slov nejlepší v Třebíči, avšak koupená v Náměšti) do macatých jointů a půlka týmu v čele s Romanem nevěděla, která bije. Po půlnoci zavelel Buml k ataku místní diskotéky a to je přesně to, na co tlupa slyší. Natěšený Macálka, který celé měsíce spřádal plány o drancování lokálního podniku, však nebyl dovnitř vůbec vpuštěn. Místní rozvědka zapracovala na jedničku a pod záminkou mladistvého vzhledu byl ponechán svému osudu před dveřmi diskotéky. Na truc celému světu se tedy opil alespoň na ulici sám. Když ho pak totálně zpitého vezl taxikář do campu, neměl na zaplacení a dal tedy do zástavy svůj mobil. Do chatky se dostal ve stylu Harryho Houdiniho, protože bez klíčů zdolal zamčené dveře. Zbytek motorkářů si užíval zábavy v podniku. Buml odrážel pohledy místních slečen, které byly levnější než rohlíky v akci, Koča naopak hledal sličné dívky, ale úspěch výjimečně nesklidil. Roman seděl na židli a hodinu koukal před sebe nevěda o světě. Pavel, Boban a Jiřka utráceli svoje love za drinky a zbytek dělal od každého trochu. Když už zábava vázla a jediná zajímavá podívaná byla na Báru ze Slovenska, jak čistí jazykem mandle nějakému klukovi, odjela většina gangu do campu. Pietro, Buml a Roman se ještě zastavili na benzince pro něco k snědku. Místní milfka za kasou čekajíc na Johnyho byla mírně rozčarovaná z jeho nepřítomnosti, avšak Bumlova mužná hruď se jí také zamlouvala. Buml však jako zkušený motorkář věděl, že tohle se nesluší, aby Johnymu přebíral zboží a snažil se z toho aspoň vytřískat nějakej ten chlast. Postarší dáma však nabízela pouze slivovici. Když na Bumlovu otázku, zda nemá rum, byla odpověď negativní, kontroval Buml větou: „Komu smrdí rum, tomu smrdí práce.“ Zcela zcestná odpověď, která byla naprosto mimo mísu, dávala jasně najevo, že toho pro dnešní den bylo dost a trojice nešťastníků se odebrala k chatkám, kde hlasité chrápání naznačovalo, že většina spoluhráčů již spí. Ti, co ještě dělali dobré jméno Jinému levelu ve městě, dorazili nedlouho po nich.

 

Sobotní ráno začalo v motorkářském statku číslo H-22 asi nejvýznamější a nejcenější radou při které ukápl slzu i spící, vylití, a zhulený Pavel, se slovy Romane pokud chceš tu v*m*danou **** sbalit přestan o ní mluvit a zační do ni valit. Po chvíli ticha se začal psát další den motorkářského gangu...

Všichni měli nastavený budík za 5 minut 12, takže stihnout první zápas byl nadliský úkol, asi jako nejmenovaný hráč a sex s nejmenovanou osobou. Tímto článkem bych chtěl poděkovat Turnajovému Taxikáři, který nás stihl ve stylu express dopravit na zápas, sice pozdě ale jak už víte z Pána Prstenů tak čaroděj a motorkáři nechohodí pozdě ale prostě chodí kdy se jim zachce. Vyjímku tvoří Pavel, který nechodí nikam, takže tým motorkářu se musel ráno při zápase obejít bez pizzamena.

Alkoholový dýchánek udělal své, a tak se na zápas odcházelo v jedenácti. Nabroušenej taxikář nejdřív nechtěl vzít 11 gangstrů do auta pro 9, ale manager a hlavně security v jedné osobě - Buml - sjednal klid a celý tým byl v mžiku na svých místech. Rozjařený Jinej level celou cestu sliboval taxikáři jeho čestné místo v gangu a podobné nesmysly, bylo však vidět, že ho to zajímá stejně jako Pavla ranní zápas.  Kdo však byl totálně v prdeli, byl Macálka. K údivu všech svoji kouzelnickou noční show nezakončil blicím představením a ještě větší ohlasy získal za to, že se probudil s mobilem i přesto, že byl v noci vyměněn taxikářovi za jeho služby. Zápas s Beavers byl asi to nejhorší, co po florbalové stránce nabídl Hornets Cup. Roman několikrát netrefil stoprocentní šanci, Míra utápěl talent v útoku, Kulišťák mířil všude jen ne do brány, Jiřka běhal naprázdno, Boban mazal jak vazelína a ani extraligové zkušenosti Koči nebyly nic platné. Jediné, co se povedlo, bylo Pietrovo postavení brány. Spousta tyček a také jeho zákroky zachránily pověst gangu. A tak jediný, kdo nakonec musel ukončit trápení na obou stranách, byl Luke, Cami, Poblijón, král včerejšího večera před diskotékou chcete-li. Projel do samostatného úniku jako ještěrka a v pádu se štěstím zakončil. O svém gólu se podle všeho dozvěděl až po zápase, protože dle očitých svědků byl při zápase zcela mimo. Jinej level tak zakončil skupinu na druhém místě, které měl koneckonců jisté již po včerejší výhře a mohl se tak chystat na předkolo play-off proti týmu Koupelny s.r.o. Dopoledne bylo výtečné. Buml měl přednášky na spoustu zajímavých témat. Nejdříve ostatní poučil, na které místa mířit ve rvačkách, dále ostatní zaujal svými historkami s policisty, uspávačkami a také nezapomněl nejmladším členům gangu Romanovi s Pietrem vysvětlit, jak se to dělá s tzv. mrtvolkami na baru. V poledne se všichni posilnili jídlem, Boban i dvojitým a přišla na řadu dovednostní soutěž shot and save. Nejdříve k nejhorší dvojici. Pavel ještě v alkoholovém deliriu odjezdil svých deset nájezdů, z nichž však skóroval pouze třikrát. Což je na vícemistra z Brna žalostně málo. Outsider v bráně Roman nebyl o moc více úspěšnější, pustil šest gólů. Nicméně nutno dodat, že proti němu stál pozdější vítěz a semifinalista soutěže. To Koča s Machem byli úspěšnější. Podařilo se jim postoupit ze skupiny a dostat se i přes předkolo play-off. Bohužel první kolo play-off bylo pro tuto zkušenou dvojici konečná. Pietro se Štěpou postoupili jako vítězové skupin rovnou do prvního kola play-off. Soupeřem jim byla dvojice neznámých nazdárků hrající extraligu. Jediná kaňka na jejich výkonu je zatmění mozku Petra, když při vlastním matchballu vystřelil pouze do plastrónu. Samozřejmě všude rozhlašoval, že to bylo o kousek a podobně, všichni ale viděli, že Binder má na břichu důlek od jeho rány a že ke gólu chybělo asi tolik, jako Bobanovi k slibovanému váhovému úbytku od začátku prázdnin. V 18:00 k nám přistoupil místní ogar s větou: „Nevíte, kde je takovej tým, máme s nima hrát, má takovej divnej název.“ Na jejich hrudi se dmul nápis Koupelny s.r.o. První, co proletělo gangu hlavou, byla myšlenka, co je vlastně divnej název, zda Jinej level, nebo Koupelny. Jejich inteligence však prozradila, že to bude zápas tzv. easy snack. A taky že jo, motorkáři po hřišti jezdili jako po D1, Pavel ukazoval, že ranní odpočinek bylo přesně to, co potřebuje. Jiřka slovenskými střelami překonával brankáře jako na běžícím pásu. Kulišťák přemohl smůlu, Boban párkrát projel hřištěm jako by mu bylo 16 a měl o 25 kg míň. Prohra 8:4 byla pro instalatéry z koupelen ještě mírná. Buml mohutnými loky oslavoval a ostatní se připravovali na večerní osmifinále. Z 48 se dostal Jinej level již mezi nejlepších 16. Zde je čekal soupeř z kategorie favoritů. Domácí tým Rožnov tuto sezónu postoupil do první ligy a i zde chtěl urvat jednu z medailí. Zápas probíhal ve velkém tempu, rožnovští hráči hrající na tři lajny měli sil na rozdávání a napadli hodně vysoko. Motorkářům se však pro tento turnaj sešly hvězdy do správného postavení a předváděli výborný florbal. Po přesilovkovém gólu gang prohrával 1:0. He(pr)cíř Buml na lavičce burcoval jako zkušený král gangu, a tak se Jinej level nevzdával. Na jedna jedna srovnával přesnou střelou člen prvního útoku. (Jiřka nebo Cami) a nedlouho po nich poslal skrz obranné pásmo finální nahrávku Pavel a pro Kulištinského už nebyl problém zasunout. Gang držel trumfy a čas ubíhal. Nutno dodat, že velice pomalu. Pavel předváděl jeden ze svých nejlepších výkonů a občasné opilecké výkřiky z diváků značily, že ho Hrubý z Vítkovic bedlivě sleduje. Zhruba 6 minut ke konci sklouzl míček, jinak vítečně hrajícímu Bobanovi z jeho mastné čepele a domácí borec měl snadný úkol. Stav byl opět vyrovnaný a do konce utkání už se nic zajímavého nestalo. Oba týmy dohrávali na samostnatné nájezdy. Do nich byli nominováni všichni tři soutěžící shot and save. První jeli však domácí. Pietro si s nimi poradil s lehkostí sobě vlastní. Pavel na straně gangu nepředvedl nic světoborného a byl vychytán. Na druhou sérii poslali oba týmy to nejhorší, co mohli, nebo aspoň tak to vypadalo. Jak Štěpa, tak soupeřovic chlapec nedali. Poslední série byla infarktová. Nejdříve rožnovský útočník překonal Pietra, ale jeho střelu zastavila tyč. K poslednímu nájezdu se nachystal motorkář bez nervů Koča. A udělal to přesně tak, jako to motorkáři na svých cestách dělají s ženami. Zkrátka brankáře totálně vym*dal. Jeho rychlé ruce pendlovali brankovištěm a následně pověsil míček pod víko. Gang propadl v radost, zatímco domácím zůstaly oči pro pláč. Zatímco šťastný gang se sprchoval, Pavel vedl rozhovor s již zmíněným Hrubým, hráčem Vítkovic. Sliboval hory doly, aby Pavel dojel na jejich trénink. Pizzař Pavel však v tu chvíli přemýšlel nad vychlazenou skleničkou vodky, a proto jen zasněně kýval na vše, co mu podivín z extraligy říkal. Co si však o debatě myslí prozradil okamžitě poté, co Hrubý odešel. Jiří se ptá: „Pojedeš do tý Ostravy?“ Načež mu Pavel odpovídá: „Ne, kde je ta vodka, v kolik jdeme do akce?“ Mezitím hladový Buml zařizoval místní pizzu, protože po celodenním hraní všem vyhládlo. Boban si dal naivně půlku s Pavlem jen proto, aby mu pak ujídal z té jeho. Jakmile gang doplnil šťávu a hodil se do stavu opilosti, odešla půlka na diskotéku. Ta druhá popíjela v campu. Buml zde měl ještě debatu s místními bijci, kteří si měřili IQ na místním boxovacím pytli. Boban jdoucí kolem dostal strach, že dostane do rypáku a začal mlet nějaké nesmysly o tom, že máme lepšího bouchače a že by je porazil. Tím vydráždil místní hlupáky mlátící do pytle a ti se okamžitě jali hledat toho obávaného bouchače. Buml si však vychutnával pivko a na nějakou konfrontaci neměl vůbec náladu. Mezitím na diskotéce bylo mrtvo, gang popíjel a debatoval. Jediný, kdo měl rozjařené očka, byl Cami. Jelikož předchozí den strávil v pozici tzv. na bezdomovce – to znamená na chodníku před diskotékou. Jelikož zde nebylo do čeho (koho) píchnout, rozhodli se motorkáři jít brzo na kutě. Však je taky na druhý den čekalo čtvrtfinále s Flash týmem. Místní sešlost kolem zrzka z Floridy, hokejového reprezentanta Tomáše Fleischmanna.

 

Když sluníčko vykouklo v neděli na svět, v motorkářském statku se začalo vstávat. Narozdíl od předchozího rána byla hodnota promile alkoholu v krvi na nízkých číslech. Všichni byli natěšení na zápas, hrdina předchozího klání Pavel dokonce vstal bez větších obtíží. Buml pronesl předzápasovou motivační řeč, za kterou by se nemusel stydět ani sám Franta Straka, tým sborově zařval pokřik „NEBREČ KUNDO“ a šlo se na věc. První minuty naznačovaly, že to bude procházka růžovým sadem, v motorkářském slangu - projížďka po route sixty six. Pavlova letka obstřelovala bránu Flash týmu a jejích kralevic sídlící v bráně nechytil ani kus. Ani druhá lajna experience Jakuba Holasa s hostujícím Romanem něměla problémy se usadit na soupeřovic půlce. Za stavu 3:0 se však zápas otočil o 180°. Gólman se rozchytal a Fleischmannova družina se nadechla k obratu. Na první gól ještě rychle odpověděl Kulišťák, ale stav 4:1 zcela ukolébal motorkářský gang. Do přestávky stihl Flash tým stáhnout náskok na 4:2 a krátce po začátku druhé poloviny otočit výsledek. Pavel ještě vytáhl svůj kousek a srovnal na 5:5, ale to bylo ze strany Jinýho levelu všechno. Ani ne do minuty zvyšoval Flash tým na konečných 5:6 a svoji výhru si pohlídal. I přesto, že Jinej level smolně vypadl, byl to z jeho strany výborný turnaj. Mohlo by se zdát, že zde článek končí, to ale neznáte motorkáře! Po tradičním vypadnutí z turnaje přichází na řadu Pavlovo závěrečné chlastání. Začal vodkami na baru a až do odjezdu se nezastavil. Zdatně mu sekundoval Boban. Kolem šestnácté vodky začala Bobana hoint mlsná a tak byly koblížky na baru předem odsouzeny k záhubě. Když dojídal první koblihu, chtěla servírka mermomocí prodat i tu druhou, poslední, která čekala na Bobanovi tlapy. Boban okamžitě zaprotestoval a s výrazem, jestli se nezbláznila, pravil: „Slečno, další už nechci, držím dietu.“ Servírka zadržela smích a suchým tónem odpověděla: „Jo, je to vidět.“ Ožralý Pavel propukl v smích a aby se uklidnil, dal si jedno kolečko kolem haly. Kolem druhé hodiny jako první šlápl do koní Jiří. Měl cestu ještě do Žiliny, kde vyzvedával přítelkyni. Před finálovým zápasem sešlápl pedál také Kulišťák, který naložil zlatou Inču a společně s ním jela odkrajovat závěrečné kilometry také brněnská větev Jiného levelu, která přibalila do auta ožralý pytel neschopný mluvit – Bobana. Nudné finále tak sledovala poslední čtveřice Roman, Pietro a bratři Štěpánkové. Při vyhlašování All stars turnaje se halou rozlehlo jméno Pavel Štěpánek. Málokdo věřil, že kulhající, ožralá troska, která se minutu belhala na palubovku, ještě včera motala hlavy obráncům. Pavel se snažil, aby na něm nebylo poznat, že právě finišuje s 26 vodkou, ale stačilo, aby otevřel hubu na Jendřišáka a Rožnovem se linul takový alkoholový odér, že místní starousedlící začali přemýšlet, zda se neobnovil dříve zavřený lihovar. Zbytku gangu se podařilo dostat Pavla do auta, Pietro zažehl motory a se slovy „jeď, jeď, jeď“ opouštěl jeho kabriolet Rožnov. Po celou cestu bylo v autě ticho. Pavel spal, Petr naštěstí taky a Roman byl natolik unaven, že i jemu už na slova nezbyly síly.