TS CUP 2014

 

365 dní může být dlouhá doba. Nicméně poslední rok od TS cupu 2013 utekl jako voda a devítičlenný gang tak opět ve čtvrtek ráno stál před dalekou cestou na Oravu, kde se nachází malebné městečko Tvrdošín. Téměř nikdo nemohl dospat a všichni vyhlíželi další ročník florbalového turnaje s nadějí na úspěch. Čtenáři pamatuj, naděje je dobrá věc, ta nejlepší ze všech. A dobrá věc nikdy nezemře.

Sestava se skládala lehce, neboť zájemců o celoživotní zážitek je nespočet. Do brány se tradičně postavil Macho. Prostor před ním hlídal pes obranář Roman, který byl poslední týdny skrz turnaj myšlenkami mimo a v práci tak způsobil úpadek automobilového průmyslu. Vedle něj nastoupil majitel rozvíjející se společnosti Camino correcto Boban a tahoun extraligové Boleslavi Máslo. Shovívavý podnikatel Bob je vyhlášený svou vstřícností ke svým zaměstnancům, a proto nebylo překvapení, že dal volno Pavlovi, aby mohl sázet góly do soupeřových sítí. Jeho bratr jel také, neboť po neúspěšné zkoušce se potřeboval v klidu učit na čerstvém vzduchu, který na Oravě rozhodně je. Dále pak mohli Slováci sledovat návrat ztraceného syna Johnyho, který po dvou letech opět okusil slovenské prostředí. Tradiční účastník Jiřka nemohl chybět – co by to byl za turnaj, bez jeho dinosauřího rypáku. A jako poslední přislíbil účast Lukáš Macálka, který celý rok vzpomínal, na první noc s Jiným levelem, která se udála právě v Tvrdošíně.

Kolem půl sedmé ráno zahvízdaly kola u Romanova baráku, když Boban svým mohutných chodidlem sešlápl brzdu. V mžiku se naložili věci a jelo se pro další dvojici. Jako další naskočil do rozjeté dodávky Johny a Macho s welcome drinky pro všechny.  Pátý do party pak přispěchal Pavel. Pavel nezapomněl vzít lahve s vodkami a místo kartáčku na zuby trávu na lepší náladu. Boban zažehl motor a řítil se k Brnu. Na cestu hrál jeho vyhlášený výběr o 90 písničkách, kterých bylo nakonec jen asi 20, takže už v Pocoucově všichni znali texty všech písní. Roman se díky dovolené cítil svobodný, i když jen na kratičkou chvíli, a vyklopil tak do sebe welcome drink, obsahujicí vanilkovou vodku, v cuku letu. Všichni tak trošku tušili, že si podepsal ortel smrti. K Brnu přijížděla dodávka ještě s civilizovanými cestujícími. Ale po nabrání Petra, Camiho a Másla se spustily chlastací orgie. Ředitel dodávky nepozapomněl zastavit na Rohlence, neboť Subway, KFC a McDonalds na jednom místě, to je jako sen. Po krátké snídani mohl gang pokračovat dál k Žilině, kde čekal netrpělivý Jiřka. Dodávka jako vždy ukázala, že dokáže být kouzelná. Neboť 200km do Žiliny uteklo členům posádky v deseti minutách. Po cestě jako vždy pěl své rýmy Leoš Mareš, vodka šla z ruky do ruky a jednatel Camino correcto za volantem umě kočíroval motorkářský kočár. Kolem oběda se u Shellky setkal gang se svým posledním členem – Jiřkou. Tomu se zachtělo zábavy na poslední část cesty, a proto přivzal do svého auta Romana, Pavla a nikdo nevěda odkud se připotácel i zpitý Cami. Roman se Jiřímu odvděčil. Sedl si na místo spolujezdce a spal až po ceduli Tvrdošín. Zbytek posádky – teď už na dvě části – dopíjel zbytky vodky s kolou a rozebíral staré zážitky z turnajů.

V Tvrdošíně gang zavítal nejprve do místního Tesca, kde chystal nakoupit zásoby. Roman, Pohlreichova pravá ruka, sliboval k večeru hamburgery, že se po nich budou ostatní olizovat. S šibalským úsměvem tak vybral z regálu mleté maso a v hlavě si přehrával kousky, které s ním předvede. Kdo si však nekoupil rohlík se salámem, ten prohloupil. Romanem vybrané maso mělo konzistenci paštiky a burgery tak byly horší než ten nejhorší sen a snědeny byly asi tak tři jen těmi největšími odvážlivci. Jinak první večer probíhal klasicky. U vodky gang debatoval, užíval si dovolené a nezapomněl zahrát hru na osobnosti. Macho, pod vidinou vítězství, předváděl vskutku artistické kousky, když pantomimou imitoval M. Schumachera nebo známého zpěváka. Nic mu to však nebylo platné, neboť jeho společník Jiřka nepoznal téměř nic. Kolem druhé hodiny se většina osazenstva chystala na kutě. Po celodenní chlastačce toho měli všichni plné brejle a druhý den je čekal první zápas. Máslo dokonce usnul ve své tradiční poloze – měřič tepu.

 

Na druhý den se gang probouzel ve svém statku s klasickou páteční kocovinou. Slunce však vycházelo za obzorem a všechny měl očekávat pěkný den. Roman, který si chtěl po předchozím burgerovém fiasku napravit reputaci, se chopil pánve a nadělal celému týmu světovou omeletu. Hlasité mlaskání a Bobanovo oddechování byly známky kvalitní práce. Gang, ostatně jako každý rok, celé odpoledne odpočíval, aby se odpoledne vydal do místní haly, jejíž podlaha je kvalitní jako asfalt na D1, aby zde sehráli své první utkání. Klasická finta – povolit –přitáhnout – slavila opět úspěch.  Pofiderní ogary s trapným názvem Hulmiho vyprovodil gang v poměru 5:2. Rychlými góly, které si úmyslně nechal vstřelit, ukolébal soupeře a následně uštknul jako zmije jedovatá. Pro klid duše potřeboval Jinej level vyhrát i druhý zápas proti domácímu spolku Pivoo. Po slabém výkonu však zápas skončil pouhou remízou, neboť gang zápas hrubě podcenil. Na toto utkání se dojely podívat i kamarádky od Jiřky, které gang gantlemansky ubytoval ve své vile. Polovina týmu si na ně brousila zuby a v hlavě přehrávala noční hrátky, které byly dle jejich soudu stejně nevyhnutelné jako krach na newyorské burze. Nejdříve se potřeboval gang zahřát do provozní teploty a tak vytasil své nevyčerpatelné zásoby vodky. Dámy tasily ne jinak.  Večer probíhal v poklidném tempu a k jedné hodině ranní se Jířka rozhodl zavolat místní taxikáře. Ti jsou však šílení, neboť i po hodině od zavolání nebyli schopni dorazit. Když už se podařilo jedné skupině odjet do místního klubu, předvedl Jiří, že mu organizační schopnosti nejsou souzeni. Místo, aby taxikáře poslal zpět pro zbytek gangu, zamířil rovnou na bar, kde otočil jednoho panáka a od této chvíle předváděl před klubem dvouhodinovou blicí show, kterou obdivovala půlka města. Pavel, Roman a Macho zatím marně čekali na taxík. Ten nepřicházel a tak rozhořčení gangstři dopili lahve a s kocovinou ulehli ke spánku. Nedlouho po nich však dorazila i parta z baru, neboť trávit zde čas s poblitým Jiřím nebyl pro holky žádný med a tak jej naložili do taxíku a odjeli domů. Zpráskaný Máslo s Petrem se v noci naivně pokoušeli o přízeň jedné slečny, ale jejich vzájemné propojení, ve kterém se probudili, dokazovalo, že byli neúspěšní. 

 

V sobotu měl gang spousty času na regeneraci. První zápas jej čekal až v odpoledních hodinách a tak nebyl pro většinu týmu problém vstát. Do haly dorazili na zápas proti Klofově družině z Přerova. Prokletý tým, který vždy porazil gang i přesto, že je kvalitativně horší, však odešel s botama od sněhu a s banánem v ruce. Totální převahu potvrdil Máslo, když vykoupal Klofáče ve stylu See you later alligator. Po drtivé výhře 5:3 obsadil Jinej level první flek ve skupině a mohl tak odcházet slavit. Tohle jsme však již několikrát zažili. Po chlastací sobotě, kdy gang využívá různých slev na baru, klasicky končí ve čtvrtfinálové pasti. I přesto gang vyvalil flašky a s blížícím se večerem vymýšlel taktiku na dobývání diskotéky. Jako předboj vyšel Roman s Petrem, aby zajistili strategický místa a obhlídli případné únikové východy. Jaké však bylo zklamání, když našli poloprázdný sál. A tak gang skromně popíjel na baru a připadal si svobodný. V ranních hodinách pak opustil pole působnosti a putoval do svých postelí.

Jsou věci, které jsou neměnné a všichni s nimi najisto počítají. Tak jako víme, že každé ráno vyjde slunce, stejně tak všichni vědí, že gang v Tvrdošíně neprojde přes čtvrtfinále. V neděli se však měly bortit všechny dogmata, které Jinej Level během čtyř let vytvořil. V prvním čtvrtfinálovém zápase suverénně přejel Konfliktní Ostravu, jejich loňské „katy“ a mohl se tak těšit na vůbec první semifinále TS cupu v kategorii Mužů. Zde je čekali nepříjemní hráči z Jablunkova. Jablunkov hraje místní česko slovenskou ligu a není radno je podceňovat. Gang je však zkušený a vlítl na svého soupeře ve velkém stylu a brzy vedl výrazným rozdílem. Pak však dal Jablunkovu „čuchnout“ a nechal snížit na rozdíl jediné branky. Vítezství si však vzít nenechal a zaslouženě postoupil do svého třetího finále v letošním roce. Zde měli hrát proti hráčům z Horní Suché doplněné o extraligové juniory z Havířova či hráče Ostravy. Vítěz měl získat také 200€ což je dobrá náplast na celkově nákladný turnaj. Před samotným zápasem se dostavil kapitán Horní Suché s návrhem, zda si výhru nerozdělíme. Gang se však s nikým zásadně nedělí a raději mrtvej než druhej. A proto šel do zápasu s cílem, všechno nebo nic. Moc rád bych vám řekl, že gang ten zápas vyhrál a shrábl cenu. Moc rád. Ale finále na TS cupu není pohádkové místo. Hodně unavený Jinej Level už se proti dobře zorganizovanému soupeři nedovedl prosadit víc než dvakrát a i díky smolným gólům prohrál 3:2. Na remízu mohl dorovnat Pavel, když se slovy: „Pánové, a teď, protože jsem šéf, je řada na mě.“  šel zahrávat nařízené trestné střílení. Pro vrácení však gól nemohl být uznán. Mírně smutný Level tak měl druhé stříbrné medaile za sebou. Brzy se však z prohry oklepal, neboť i toto je úspěch. Po zápase nebylo mnoho času a tak se rychle uklidila vila, rozloučilo se panem a paní domácí a jelo domů. Boban myšlenkami jinde ještě chybně odbočil v Dolním Kubíně a protáhl tak cestu o dobrou půlhodinu. Nikomu to však nevadilo, neboť se tak aspoň ostatní mohli kochat okolní krajinou. V Těrchové si gang ještě zajel na pozdní večeři a pak už jenom rychle domů. V Brně vystupoval Cami s Petrem, kterého za pár hodin měla čekat existenční zkouška na VUT. Jelikož rád prezentuje gang, vydal se na ni s týmovým tričkem, aby učitel dostal strach, že v případě neúspěchu dostane od gangu kartáč. Taktika zafungovala excelentně a bojácný učitel při pohledu na nápis: DRINK TILL THE END vytasil éčko, aniž by se na cokoliv zeptal. Další výborný turnaj je tak za námi a gang už teď ladí formu na další vrchol sezóny, rožnovský Hornets cup.