TS CUP 2013
Psal se 6. červen, když přišel ten památný okamžik, kdy se v brzkých ranních hodinách vydal motorkářský gang Jinej Level na svůj první letošní milník – mezinárodní slovenský turnaj TS CUP. Se slovy bosse motorkářů – Jeď, jeď, jeď – zažehl řidič týmu Boban motor u vypůjčené dodávky (na dlouhé cesty motorky zásadně nebereme) a osmičlenná posádka se vydala vstříc dalšímu rabování a násilnostem. Sestava byla následující: Řidič a obránce v jedné osobě Boban, který měl v plánu vystupovat pod pseudonymem FAT MESSI. Na předním sedadle seděl útočník a bijec týmu Jarda Dlabač. Prostřední řadu načínal slovenský fantom Jiří Pazderka, kterého jsme viděli opět po roce (a zase stačilo). V prostředku celého automobilu seděl ředitel a dirigent celé sestavy Roman. Po své levici měl to nejcennější co Jinej Level vlastní, poté co ztratil plachtu do brány, a to brankáře Macha. Zadní řada bratři Štěpánkové a novic Lukáš Macálka se starali o pravidelné přísuny alkoholu a bonga. Cami si naštěstí nezapomněl vzít kinedryl, takže o nějakém zvracení po cestě nemohla být řeč. Kéž by to tak platilo po celý turnaj. Cesta utíkala jako po másle. Všichni se s alkoholem bavili a autem létala spousta vtípků a gagů, povětšinou mířené na řidiče Bobana, který jediný střízlivý nesdílel výbornou náladu a nejednou vyhrožoval slovy: „Jo, vy čůráci, já to tady zastavím a vypiju flašku vodky, sem zvědavej jak se tam dostaneme.“ Co si o jeho slovech myslíme, vystihl nejlépe Pavel, podpalující již třetí bongo, který pronesl: „To určitě, radši řiď.“ Nicméně dodatečně musíme Bobanovi všichni poděkovat, protože řídit po celou cestu je těžký úděl. Kolem druhé se opilá dodávka dostavila do Tvrdošína. Polovina osazenstva se vyvalila z auta k nohám pana domácího, který zachoval serióznost a ubytoval osm trosek do tradičního baráčku, který Jinej Level používá jako své útočiště již po čtyři roky. Všichni toho po celé cestě měli plné zuby a někteří se proto šli na hodinku natáhnout před večerní pijatikou. Jediný Boban, žízniv po celé cestě se jal vzít první flašku, co uviděl a mohutnými loky doháněl to, co během rána zmeškal. Nebylo proto divu, že ke spánku ulehal první, za mumlání a smíchu Camiho, který sotva pletl jazykem a nebylo mu rozumět ani zbla. První večer alkohol tekl proudem, Roman seznámil spoluhráče s excelentní hrou Čing-čong, která poté byla terčem posměchu a řešili se také týmové dresy. Když už to vypadalo, že vynikající večer nemůže nic přinést a šlo se spát, přispěchal Cami se svou večerní One man show, kterou si připravoval dlouho dopředu. Za zvuků motorkářů blil z okna jak se sluší a patří a vysloužil si tak svoji vysněnou přezdívku Poblijon, kterou po zbytek turnaje hrdě nosil na zádech.
Na druhý den, měl gang nemálo času na patřičnou rekonvalescenci a měl také čas na přípravu dresů. Bobanův dres vtipně upraven Štěpou působil na jeho majitele jako rudý ručník na býka. Poté co jeho oblíbenou desítku Štěpa pozměnil na 100kg vzal si Boban na oplátku jeho dres do parády a snažil se z něj udělat teplouše. Nutno dodat, že neúspěšně. Za neustálého kreslení se Tvrdošínem rozléhaly skřeky jako například: „Já se zhulím a pak tě zabiju“ a podobně. Dostal však od Pavla špičku a ještě nějakou sladkost a dostatečný přísun cukrů jeho nervy uklidnil. K prvnímu mači nastoupil Jinej Level proti výběru NČ. Po studeném startu nažhavil motory a dvougólové manko úspěšně stáhl a připsal si výhru 5:3. Nutno dodat, že zaslouženou. Proti Jablunkovu to byl takřka totožný zápas. Opět úspěšně otočený vývoj a výhra 3:2. Páteční večer bývá většinou ve znamení alkoholu, drancování a chuligánství. Ne jinak tomu bylo i letos. Elitní výběr si v místním klubu vydobyl své postavení a servírka z lokální restaurace nám zobala z ruky. Nechybělo mnoho a začalo se natáčet pokračování Takhle žijou motorkáři. Minimálně Macho měl již kameru nachystanou.
V sobotu čekal Jinej Level zápas proti Vypä, ti byli snadným soustem pro motogang v čele s Pavlem, který je zesměšnil čtyřmi góly, a pohodové vítězství 4:3 na sebe nedalo dlouho čekat. O úrovni soupeřů svědčí svědectví Pavla po zápase: „Hej ty vole, já prostě běžím rovně a ty piče mi uhýbaj.“ Na zápas si tak mohl gang dovolit menší oddych, protože vítězství ve skupině již měli jisté. Prohra 1:5 již tedy nic neznamenala. Dokonce kasař Macho předvedl takovej kousek, že všichni přítomní koukali s otevřenou hubou. Vysoký nához přes celé hřiště měl na salámu, protože zkušeně věděl, že pátý gól nic neřeší. V sobotu se rabování nekonalo, pustý Tvrdošín vypleněn z předchozích dvou dnů již nic nenabízel a tak tým ulehl vcelku brzy k motorkářskému spánku.
Ráno, v ideální čas, se gangstři sešli na čtvrtfinálový match proti Konfliktní Ostravě. Zapomětlivý motorkáři zapomněli vyměnit po základní skupině olej ve svých mašinách a dobře šlapající stroj se zadřel po úvodním buly. Ihned od prvních minut tahal Jinej Level za kratší provaz a po špatném výkonu prohrál a turnaj tak pro něj skončil. Před cestou zpátky se ještě zdržel na hale, aby se podíval na semifinále a nestačil se divit svým očím. Absolutně nejhorší tým v celé motorkářské galaxii Dolní Kubín v čele s nervákem a florbalovým antitalentem s číslem 77 na zádech vyhrál své semifinále a následně i finále. S nechápajícím výrazem opouštěli smutní motorkáři malebný oravský kraj. Řidič Boban, tentokráte již klidnější, umně kočíroval stroj a vedl nás na Moravu jako zkušený harcovník s těžkostí tygra. Po cestě se celá sestava domluvila na celé letní sezóně, které turnaje vypleníme a kde všude ženy znásilníme. Pak nás Boban rozvezl po domovině a s příslibem hubnutí a s hvizdem zadních kol zmizel v dáli za obzorem.
Závěrem něco málo ke každému: Macho chvílema Kavka, chvílema zas kafka. Na servírku měl nachystány všechny finty, ale zavíračka mu vystavila stopku. Boban se prokázal jako kvalitní jezdec, gurmán a obránce - slalomář. Vtípky ostatních snášel vcelku v pohodě a rádi ho uvidíme v Rožnově. Přišel, viděl, poblil, tak by se dalo zhodnotit vystoupení nováčka Camiho. Roman se ukázal jako mastermind a organizátor týmu. Neměl ředitel na dresu pro nic za nic. Jiřímu se splnil jeden z jeho životních snů. Přesně jak si přál, dostal ve skupině Vypä a porazil je na lopatky. To mu ke spokojenosti stačí. Štěpovi se bohužel druhý zářez na pažbě nepovedl, ale co není, může být, léto stále nekončí. Jarda dobrý, říkala Miriam. Doufám, že nelhala. Doufám, že si Pavel tenhle článek přečte, mám totiž obavu, že si vůbec nic nepamatuje, jelikož bychom horkotěžko chvíli, kdy by nebyl vyhulenej jako paprika.
TS CUPU zdar, ladíme na OPEN GAME a HORNET's CUP